47. Upřimná blahopřání nebo egoistické gesto?
Zaměstnanci města dostali za úkol od nejmenované osoby vytvořit a rozeslat 17 000 ks novoročních blahopřání. Blahopřání bylo vytvořené ihned, nechalo se jen vytisknout. Velkou otázkou však zůstane, kdo blahopřání umístí do obálek. A tak si zaměstnanci blahopřání tak dlouho přehazovali mezi sebou jako horký brambor, až skončili v jedné příspěvkové organizaci. I tam se s touto „otrokářskou prací“ nechtěli příliš zabývat, hodili jí na krk těm, kterým se výjimečně uvolnily ruce.
Proč o tom píši? Při skládání mě napadaly různé myšlenky. Co udělají lidé s obálkou, kterou dostanou do rukou a otevřou ji? Určitě polovina z nich si je přečte a ihned bez rozmyslů a s rozpaky vyhodí. A druhá polovina občanů blahopřání založí a vyhodí později při důkladném úklidu. Nikdo se nijak nezamyslí nad principem přání. Takže ekonomicky řečeno, vyhodí se i vynaložené finanční prostředky (cca 50 000 Kč). V zadluženém městě si ovšem tohle přece nemůžeme dovolit. V době, kdy město musí šetřit každou korunu, aby uhradilo obrovský dluh, klesají platy státním zaměstnancům, zvyšuje se nezaměstnanost, se nehodí jen tak zničehonic vyhodit do povětří 50 000 Kč. A pokud se náhodou nějaké takové peníze naleznou, pak by rozhodně měli být využity daleko efektivněji.
Na blahopřání mě znepokojila ještě jedna věc. Občanům přeje na těchto blahopřáních pouze jedna osoba a to sám starosta. Starosta, který ve svém křesle sedí 2 měsíce, ještě neodvedl pořádný kus práce, pro mnoho lidí zcela neznámý člověk, si dovolí za peníze daňových poplatníků poblahopřát pouze za svojí osobu.
Když už chtěl starosta občanům popřát šťastné prožití nového roku tímto už tak nákladným způsobem, tak jménem všech zaměstnanců města, nikoliv jen sám za sebe. Připadá mi, jako by on sám nakázal „Udělejte výběrové řízení na novoroční blahopřání, dejte je natisknout, vložte do obálek a rozešlete lidem“. Jak si má připadat zaměstnanec města, který mnohdy vykonává více práce než starosta, dá si práci s vymyšlením tohoto blahopřání, ještě jej musí složit do obálek a naběhat spousty kilometrů, než každému občanovi hodí obálku do schránky.
Pokud starosta chce přát všechno nejlepší, budiž, ale na svoje náklady. Ostatní nemají čas na jeho „kampaň zalíbit se občanům“, musí řešit daleko důležitější záležitosti.
Někdo namítne: 50 000 Kč není výrazná částka v rozpočtu, ve vzduchu létá mnoho milionů, řeší se skandály, korupce, krádeže za bílého dne, tunely atd., radnice jenom chtěla udělat radost lidem ve svátečních časech, oslovit lidi, že jim na nich záleží atd. atd.
Proč tedy píšu o tomto banálním problému?
Protože těchto banálních problémů je více a dohromady v součtu se jedná o ty rozkradené a vytunelované miliardy korun, které chybí na základní provoz města.
Blahopřát se dá i jinak, srdečněji a zadarmo.
PS: Obrázek je pouze ilustrační. Jméno ani vesnice není tématem článku.