Jdi na obsah Jdi na menu
 


27. 10. 2010

Moje kamarádka Jitka už nějakou dobu shání práci. Po škole byla zaměstnaná 5 let v jedné továrně na výrobu gumárenských těsnění do aut u pásu, kde její hodinová taxa činila 48,50Kč, pracovala ve špíně, horku, hluku a pachu od výrobků. Domů chodila věčně popálená od horké gumy, nepomáhaly jí ani našité návleky, kůži ji zohyzďovala samá spálenina. Počáteční benefity jako stravenky nebo zvláštní odměna na vánoce zmizely jako pára na hrncem. Místo toho přibývalo více práce, byla zavedena ještě k tomu noční směna, protože se zakázky hrnuly a místo aby se nabrali další zaměstnanci, tak se raději práce přeorganizovávala, tím pádem se stroje nadměrným zatěžováním znehodnocovaly, vyrábělo se víc zmetků a také kolegiální přátelská atmosféra zaměstnanců zmizela.

Firma se posléze přejmenovala, zaměstnanci byli propuštěni, dostali sice odstupné, ale pokud chtěli jít do nové firmy pracovat, museli se odstupného zříci. Většina se tudíž zřekla svého nároku a dále dřela na nového majitele, který neustále měnil sídla své firmy, tím pádem měl automaticky nárok neustále dávat svým zaměstnancům smlouvu na 3 měsíce. Pokud měla přijet bezpečnostní kontrola (ta zavolala už předem za malou provizi do obálky), zaměstnavatel nakázal, aby pracovníci svoje pracoviště řádně uklidili, stroje důkladně pročistili a pořádně se vyvětralo, aby byly splněny provozní podmínky pro bezproblémovou pracovní činnost. To samé probíhalo za inspekce hygienické kontroly.

Avšak zakázky, které firma dostávala, se nestíhaly, majitel si tedy vymyslel, že využije pracovních víkendů. Každý týden se udělal seznam, kdo půjde v pátek na noc, v sobotu na ráno, odpoledne a na noc a v neděli na ráno a odpoledne. Přesčasy sice byly řádně zaplaceny, avšak duševní a pracovní harmonie zaměstnance značně trpěla. A firma tento krok udělala tak fikaně, že se lidé sami mezi sebou dohadovaly, kdo na který přesčas půjde.Samozřejmě snaha se očekávala nepřímo od všech, tudíž i ten, kdo nechtěl jít, ale chtěl zapadnout do kolektivu, se přihlásit prostě musel.

Později přišla krize, množství zakázek pokleslo a firma začala propouštět pozvolna zaměstnance. Nejdříve šli na řadu ti, co někdy marodili, posléze nově zaměstnaní. Ale i tak byl stav neudržitelný, takže nakonec museli sáhnout i déle k zaměstnaným osobám, začaly propouštět ženy, mezi nimi se ocitla i Jitka. Samozřejmě bez odstupného se nahlásila na úřad práce.

Vstupní formality na úřadu práce proběhly rychle, Jitka si vyplnila pár formulářů, vystála si frontu na evidenci, dostala kartičku a pracovnice úřadu práce jí spočítala výši podpory. Pozvala si jí za měsíc s důvodem, že v současné době pro ní nebyla nalezena žádná práce. Samozřejmě po měsíci jí řekla to samé.

Jitka měla našetřenou železnou zásobu peněz, do kterých ač nerada musela nyní hodně sahat.

Hledání práce bylo obtížnější než čekala. Protože měla vystudovanou vyšší odbornou školu se zaměřením na ekonomiku, tak obíhala různé konkurzy. Bohužel všude byla sice pozvaná, ale odešla se zamítnutou odpovědí. Buď neměla praxi, nebo se dostavila na konkurz jediná, nebo jí slíbili, že se ozvou a neozvali se, nebo neměla požadovanou kvalifikaci, nebo nebo nebo…všude samá výmluva, přitom bylo jasné, že místo už je dávno obsazené.

Začala obcházet opět firmy s pásovou výrobou, ale i zde byla neúspěšná. Prý není dost zakázek, nemohou si přijmout nové lidi, jiní byli upřímnější, řekli jí na rovinu, že je žena, a že se může stát, že půjde na mateřskou, což by značně zkomplikovalo jejich provoz. S nepořízenou a zklamáním tedy začala hledat práci na internetu. Odpovídala na životopisy, zaregistrovala se do různých pracovních agentur a vyhledávačů prací. Bohužel agentury jí vůbec neodpověděli, vyhledávače jí sice našli práci, ovšem takovou, pro kterou by se musela stěhovat, nebo kde nesplňovala daná kritéria.

Začala být tak zoufalá, že se koukala po zvláštních pracovních nabídkách, které se dělají doma. Tedy PRÁCE NA DOMA .

Nabídky byli vymalovány v růžových barvách. Firmy většinou nabízeli atraktivní příjmy, v klidu domova, lukrativní obory, nezávislost, jedinečné finanční ohodnocení.

Kamarádka na pár takových nabídek odepsala. A záhy se dočkala i odpovědí.

Dostala odpověď na domácí práci kompletace propisek. Inzerát byl napsán ve stylu, že jí domů přiveze dotyčná firma krabici dílů, ze kterých bude kompletovat propisky a posléze si pro ně zase ta samá firma přijede a vyplatí Jitce odměnu. Skutečnost ale byla jiná. Firma sice opravdu přijela, krabici dílů 500 propisek přivezla, avšak požadovala po jednom rozdělaném dílu 12 Kč. A s tím, že si je Jitka musí sama složit a sama prodat za vyšší cenu. Samozřejmě propisky složila, ale za vyšší cenu je nemohla prodat, nikdo totiž o ně neprojevil zájem, tudíž měla smůlu, investovaných 6000 Kč se jí nevrátilo.

I přesto se Jitka nedala odradit a zkusila další práci na doma plnění, nadepisování a lepení obálek za poplatek 100 Kč. Myslela si, že firma jí doveze obálky, ona nalepí známky a pošle na adresy, které ji firma zadala a za to, že potom bude inkasovat peníze. Princip této práce pochopila hned, když obdržela odpověď, že do obálek bude vkládat svůj inzerát a radit dalším lidem, aby jí posílali 100 Kč a za to že dostane papír, který bude rozesílat dál. I tady zjistila, že tu pšenka nepokvete.

Další práce na doma bylo klikání reklam. Do této práce se však Jitka tolik nehrnula, neboť po ní firma žádala číslo a heslo bankovního účtu a další citlivé údaje. Jednalo se o to, že by musela klikat na reklamy dané firmy, šířit je emailem a za to by inkasovala pár korun denně. Ovšem v této práci byla nutná pečlivost a přesně ve stanovený čas být na příslušné internetové stránce.

Bohužel další práce na doma už dál nehledala, protože poznala, že ve všech je zakotvená "neviditelná ruka zlodějů."

Šest měsíců, kdy jí byla vyplácená podpora, uteklo jako voda, práce žádná. Zažádala si o sociální dávky, bohužel kvůli výši příjmu jejich rodičů nemá nárok na nic. Na úřadě práce jí nabídly individuální akční plán, buď rekvalifikace nebo pomocné práce. Vzala rekvalifikaci, kurz ECDL práce s počítačem, alespoň má nárok na podporu a zdarma se něčemu novému naučí. "Něčemu novému" myslím zopakuje si své znalosti na PC a bude dělat před úřady hloupou, že ona je ta pravá adeptka na tento kurz.

Jitka svou budoucnost nevidí růžově. Bezstarostná školní léta skončila ukončením absolutoria, od toho dne jí začal nový život. A ukázal jí tvrdou tvář, na kterou nejsou ani dnes studenti škol připraveni. Neví, že přijde den, kdy sice dostanou do ruky diplom, ale s tím si tak leda mohou vytřít zadní část těla, protože jim chybí to hlavní a to je praxe a zkušenosti. Protože tu pomyslnou půlroční práci ve firmách, kterou vykonávají před absolutoriem, se jim jednak nepočítá do praxe, jednak je firmy berou jako cizí osoby, kterým nedávají k dispozici práci s interními a citlivými daty, takže na praxích hlavně vykonávají podřadné práce, jako kopírování papírů, skládání nevyplněných formulářů čí zalepování obálek. A pokud nemá rodinné vazby ve firmě, má holt smůlu a po škole se může jít akorát tak pást.

 

Obrazek

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Je to i o náhodě

(jenik, 16. 5. 2011 19:19)

Sám jsem nyní ve stejné situaci (akorát občas pracuji načerno a tak nejsem uplně v prdeli a bez peněz). S těma prácema na doma je to pravda, ještě další možnosti výdělku jsou Herbalife(předražené doplnky stravy na hubnutí a fitness) či Amway (víceméně dražší drogerie s důrazem na ekologii)
Oboje je MLM , nebo pyramida jak říkají pesimisté, na obojím ale vadělají jen určité typy přesvědčivých či neobytných lidí, jinak ne.
Poslední rok pořád někam píšu či volám, objíždím pohovory, jsem ve výběrovém řízení, ale práci nemám(oficiálně, jen brigády na stavbě) a nejsem neschopný blb, je to i o známostech. Např vím, že v jednom podniku má polovina (teoretických budoucích) nadřízených horší vzdělaní jak já, ale známost je známost...na volné místo pujde další známý

zkušenosti

(Aka, 6. 5. 2011 16:28)

Paní Jitka je asi blbá , na takové inzeráty naletí snad jen úplnej troba bez rozumu. A o potvrzení praxe si musí říct na místě , kde danou práci vykonávala. Když pak někde vykládá , jak dělala tohle a támhle to , to jí je k prdu , když to nemá na papíře. Stejně mi to přijde jako vymyšlenej článek ... takhle blbej nikdo nemůže bejt.

Re: zkušenosti

(vykuk, 12. 5. 2011 12:28)

Já prošel ty domácí práce, přesně, jak je to psáno, se stejným výsledkem. Zlodějina a vychcanost rádoby podnikatelů. Nejsem VŠ, takže nemám ani žádný diplom, proto makám v podzemí na miliardáře Bakalu, jemuž hned 40% platu vracím na nájemné bytu RPG. Takže jak vidíte, Aka, takhle blbej může bejt kdokoliv, hlavně ti, co nemají na výběr. Ano, jsem blbej, že jsem cinkal klíči v 1989. Kdybych mohl, vrátil bych se do Prahy 17.11.1989 a ty rozežrané fakany úředníků a vexláků bych bez výčitek svědomí vraždil. Nějaký agent Zifčák by proti mně byl absolvent mateřské školky.