Jdi na obsah Jdi na menu
 


24. 9. 2010

Mám kamarádku, ta se dostala do prapodívné situace a myslím si, že není sama. Po vyšší odborné škole si užila poslední dny prázdnin a v září se automaticky přhlásila na pracák, kde neměla nárok na podporu ani sociální dávky, protože její rodiče, u kterých bydlela, přesahovali zákonem stanovený limit minimální výše pro nárok na dávky. Hledala si práci, bohužel bydlí v lokalitě, kde je vysoká nezaměstnanost, nemá známé na lepších místech, nemá praxi, pouze půlroční ze školy, která se ji nikam nezapočítává.

Její výhodou je, že je mladá, flexibilní a nemá děti. A tohle všechno viděla firma Bohemia Servis Finance, a.s.

Nabídli jí, že může u nich pracovat. Podmínek bylo několik, ale hned první den jí ukázali tabulku provizí za uzavřené nebo přepracované smlouvy. Velmi lákavá nabídka, které šlo jen těžko odolat.

Kamarádka se tudíž rozhodla, že bude pod touto firmou pracovat. Druhý den pracovní schůzky se dostavila do pobočky v Jihlavě, kde si vyzvedla jejich materiály, formuláře, příručky, metodické pokyny pro řízení a komunikaci s klienty a různé psychologické vychytávky jak se chovat ke klientovi. Dále byla informovaná, že bude pracovat na živnostenský list, ale pro začátek, že by zbytečně platila sociální a zdravotní pojištění, tudíž ať ještě zůstane na pracovním úřadě, že to bude pro ní výhodnější. Výplatní termín provizí prý bude s dvouměsičním odstupem, prý pro přípravu a kontrolu první splátky se strany klienta. Dále byla informovaná, že by si měla pořídit vlastní vozidlo, pár kostýmů, které bude potřebovat pro komunikaci s klientem, to prý na ně dělá největší dojem. A hned jí dali varování, pokud by klient nezaplatil splátku, případně od pojistné smlouvy odstoupil, s okamžitou platnosti jí budou odebírány provize, tudíž by bylo vhodné si nechat nějakou rezervu pro případ, že bude muset provize vracet. Dále dostala služební telefon, který byl psán na její nadřízenou, ale platit jej musela ona sama.

Kamarádce nebránilo nic v cestě než si začít domlouvat první schůzky. denně obvolávala svoje kamarádky a kamarády(samozřejmě i mě), dále se ptala po vesnici, ve které bydlela svých sousedů, známých, pak se ptala i v sousedních vsích.

Samozřejmě většinou jí odmítli, důvodů si našli hodně, že nemají peníze, že už mají něco uzavřené, jiní se na ní dívali jako na zlodějku, dávali jí nepříjemné otázky, jestli ještě studuje, nebo se tím živí, zkrátka většině lidem se slovo pojišťovák spojovalo se zlodějem, podvodníkem a lhářem. Kamarádka potom měla veliké výčitky, že vůbec k nim šla a vůbec se ptala.

Každé pondělí musela jezdit do Brna na školení, kde dostávala základní lekce o pojistném trhu. Cestu tam i zpět musela absolvovat vlakem, neboť na auto si ještě nestačila jaksi vydělat.

Občas se našla nějaká vzácná výjimka a kamarádka si sjednala schůzku. Navštívila byty a stavení, byla mile i nemile přijatá, to když se s ní domluvila nějaká žena a její manžel náhodou byl přitom a koukal jí přes rameno. Začala popisovat finanční plán,papouškovala slova, která se naučila na školeních. Samozřejmě s odborností a posuzování již uzavřených smluv byla teprve na začátku, musela si tudíž od klientů smlouvy vzít k sobě a dát je svým nadřízeným na posouzení. Na konec svého naučeného monologu se musela ptát na kontakty známých osob, které by jí klienti mohli doporučit.

Každou středu měla pracovní poradu, na kterou se scházeli všichni spolupracovníci firmy BSF. Zde se probírali jednotlivé zkušenosti, co se za týden všechno událo, jaké byli změny s pojistnými smlouvami, kdo zaplatil nebo nezaplatil splátku, a další a další záležitosti kolem jejich práce.

A tak to pokračovalo dál, kamarádka mezitím získala certifikát k provozování činnosti, přitom byla ještě hlášená na pracáku, neboť jí stále nebyly propláceny provize.

Po půl roce se zásoba klientů již vyčerpala, kamarádka uzavřela pouze 5 smluv, měla tudíž nárok na přepočítaných 12 000 Kč. Z toho jí zaplatili jenom 4 000 Kč. Větší příjem nemohla na pracovním úřadě prokázat, sice by jí okamžitě vyřadili a musela by si sama platit zdravotní pojištění. Mezitím se objevili komplikace, někteří klienti přestali platit, a tak se její nárok na provize krátil.

Začala se věnovat pojistkám na auta. I zde začala od nejbližšího okruhu přátel až po ty nejvzdálenější vesnice, ve kterých nekoho znala. I zde se našlo pár lidí, co se nechalo přemluvit a uzavřelo smlouvy. Kamarádka už ale byla z toho tak psychicky zoufalá, že středečních porad se přestala zúčastňovat, nechtěla se mezi ostatními kolegy přetvařovat, jak je úspěšná. Měsíčně musela hradit účet za telefon, kde měla vyřízený velmi výhodný tarif, platila kolem 500 Kč, na to jak často telefonovala. Pak jí ovšem přišel telefonní účet na 15 000 Kč s tím, že již přestal platit tarif, který byl pro ní výhodný a nasadili jí standart. Když se o tomto problému svěřila své nadřízené, bylo jí vytknuto, že měla bedlivě sledovat sazebník operátora a že musí dotyčnou částku uhradit.

Kamarádka se ze dne na den rozhodla, že u této firmy končí, žádné pojistky již neuzavírala, myslela si že telefon zaplatí z provizí, které dostane za auta. Napsala doporučený dopis, že okamžitě chce s nimi rozvázat veškeré pracovní vztahy. Taktéž odevzdala simkartu za telefon. Bohužel smlouva s operátorem byla psaná na její nadřízenou, a ta se nijak nehrnula k tomu, aby přestali kamarádce chodit složenky. Nakonec jí pomohla rodina a 15 000 Kč uhradila. Po tom jí znepříjemňovali stále příchozí faktury na 0 Kč, protože její nadřízená nebyla schopná dát celou záležitost do pořádku.

Kamarádka dále sledovala výpisy z účtů banky, zda už jí byli připsány provize, ale bohužel stále žádný přírůstek peněz se neuskutečnil. Nadřízená jí nebrala telefony, že prý měla schůzku s klientem, nebo trávila dovolenou na Kanárech, nebo s někým momentálně telefonovala. Zkrátka samé výmluvy, že nemá čas, ať jí neotravuje, že z ní stejně peníze už nedostává, protože jí neuzavírá nové smlouvy. A při otázce, kdy dostane provize, odvětila, že se to nějak vyřeší, že mají nějaké problémy se systémem, ať se zeptá za týden, za 14 dní, dokonce jí řekla, ať se zeptá za měsíc.

Je to 14 dní, co kamarádce zavolal nějaký chlap a řekl jí, že nemá nárok na proplacení provize, protože měla s ními uzavřenou pracovní smlouvu, a že může být ráda, že BSF ji nenahlásí na pracáku, jinak by jí vyřadili a ještě po ní požadovali úhradu zdravotního pojištění. Kamarádka je bez práce, ztratila iluze, nemá peníze, akorát větší nervy a strach o práci.

Také jsem tuto činnost 14 dní vykonával, vyčítal jsem si, že jsem neschopný člověk, který nedokáže s nikým nic uzavřít, ale s odstupem času děkuji Bohu, že jsem od toho odešel včas.

Takže důrazně varuji všechny studenty, kteří vylezou ven ze škol, aby si dali velký pozor, do čeho jdou. Těchto firem na finančním trhu je mnoho, bohužel nový absolventi mají 1% šance, že v této branži uspějí.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář